středa 14. února 2018

Malohanácká stovka 2018

V pátek 9.2.2018 jsme se vypravili s Vaškem na naši druhou letošní stovku v rámci ČSUT a to Malohanáckou stovku. Sraz účastníků byl v sokolovně ve Velkých Opatovicích, kam jsme dorazili někdy kolem šesté odpoledne a bylo nám oznámeno, že prezentace začne v 18:30 hod. Zatím jsme se tedy vrhli k pultu s občesrtvením pro obstarání večeře. Po spuštění prezentačky se vytvořila celkem slušná fronta, takže jsem se zatím začal převlékat a chystat na závod. Později fasuji dvě mapy a arch k zaznamenávání kontrol, kterých bylo celkem 9.


  Následuje rozprava o závodě a podrobné popisování míst kontrol, ve kterém se ale po chvíli stejně ztrácím. Nakonec proběhne společné fotografování všech účastníků stovky. Po rozpravě se vydáváme před sokolovnu, kde již čeká autobus, který nás převeze na místo startu do Boskovic. Původně jsem si myslel, že budou autobusy minimálně dva, při počtu 87 závodníků, ale druhý bus nikde. Takže šup na styl sardinek všichni do jednoho. Naštěstí do Boskovic to je jen 18 km. Cestou přemílám myšlenky, jestli se nám díky menšímu převýšení Malohanácké trati (2354m+) povede pokořit zatím náš nejlepší čas a to z loňské K100 15:54 hod., ovšem díky čerstvě napadnutému sněhu a faktu, že jsem ten den vstával ve 3:10 hod. do práce raději zůstávám při zemi a prioritou je jako vždy hlavně dokončit.


Po vystoupení v Boskovicích se přesouváme na náměstí, kde se nestačíme ani rozkoukat a najednou je v čase 20:42 hod. odstartováno. Narychlo se loučím s přítelkyní, která se vezla na místo startu pěkně v pohodlíčku auta hlavního pořadatele Dušana Machourka a vyrážíme téměř na chvostu startovního pole na trať. Na první kontrolu v Protivanově vzdálenou 15 km dorážím za 1:40 hod.  Je umístěna v místním pohostinství Alfa, kde od servírky dostávám první kontrolní razítko. Odpovím na pár zvídavých otázek od místních štamgastů a po chvilce s Vaškem vyrážíme směr Malé Hradisko- Skřivánkov, kde je na 19 km umístěna samokontrola v podobě podušky s razítkem na turistickém rozcestníku. Začalo teplotně přituhovat a má snaha se napít z hydrovaku je marná, hadička je jak z kamene a ionťák v ní totálně zmrzlej. O to víc důvodů na to šlápnout k další kontrole, kde bude možnost občerstvení. Běží se celkem dobře, ale s klapkama na očích ztrácím Vaška. Odněkud z lesa se vynořují dva Poláci, kteří zabloudili a ptají se mě na cestu. Společně pak trávíme část cesty, než mě před Horním Štepánovem kapánek zdrhnou. Kontrola v Horním Štepánově byla na 30 km a dorážím tam za 4 hodiny od startu. Míjím zaparkované auto a na poslední chvilku si všímám, že je na něm umístěna cedule se šipkou směrem ke kontrole v hasičské zbrojnici. Dostávám razítko s kačenkou přímo od pořadatele a než dorazí Vašek, dávám si na topení rozmrazit hadičku s ioňtákem. Poláci doráží až chviličku po mě, takže opět stačili za ten kousek někde zabloudit. Hadička sice rozmrzla, ale Vašek stále nikde. Navíc dobíhají lidé, kteří byli dávno za námi. Začínají mě tuhnout nohy a nemůžu už déle čekat. U konce Štěpánova potkávám jít do protivky 5 lidí a mezi něma je i Vašek. Minuli kontrolu a museli se nějakej ten kiláček vracet. Zároveň se zase připojuji k Polákům na další kus společné cesty. Jeden z nich ale nestačí tempu a tak se odděluje. To stejné čeká po nějaké době i mě a starší z Poláků mě pomalu začíná miznout v dáli, ovšem zase špatným směrem. Snažím se na něho volat, že tudy ne, ale vidím jen vzdalující se světýlko z čelovky. Rozhodně se ale nevracel na původní trasu, pač sem ho potkal až v cíli a nikde mě nepředběhl. Zůstávám osamocen a navíc se mě sekly hodinky z čehož jsem trochu rozladěn i z důvodu navigování podle nich. Nepomáhá ani několik restartů. Po sedmi hodinách od startu dorážím do Sokolovny ve Velkých Opatovicích. Cítím se jako kdybych měl v nohách už celých sto kilometrů, ale jsem teprve v půlce. V sokolovně se mě ujímá jeden z pořadatelů a vše na co mám chuť, mě ochotně donese až pod nos ke stolu. Dávám si polévku a stále se snažím rozchodit hodinky. Za nějakou chvilku doráží i Vašek, takže si pěkně mákl, aby stáhl ztrátu po minuté kontrole. Vyrážíme opět společně a kilometry se neskutečně vlečou. Další samokontrola měla být na 60 km u označníku v Křenovském Hradisku. Trvalo to snad věčnost, než jsme se ho dočkali. Z ničeho nic mě začnou na ruce zběsile vibrovat hodinky a oznamují mě svůj návrat k životu a jím za to odpouštím. Následuje 72 km a kontrola na benzince v Moravské Třebové. Paní co nám dává razítko říká, že zde skoro ještě nikdo nebyl, což se nám ale moc nepozdává. Po vyražení z benzinky se chvilku plazíme jak šneci. Baterie ve mě je téměř vybitá. Trochu sem zanedbávál doplňování energie, nebo spíše sem neměl moc chuť do sebe cokoliv dostat. Na konci Třebové procházíme kolem Vojenské Akademie a mám chuť se tam jít zeptat, jestli mě nechcou zastřelit, abych už nemusel dál :-) Pak do sebe lupnu gel a vše se k lepšímu  obrací. Dorážíme do Trnávky a na 82km v hospodě u Valacha je další kontrola. Hrkám do sebe trojdecku coly a popobíháme do Vísky u Jevíčka, kde na 91 km v hospě Na Zatíší máme společnou kontrolu i s mojí přítelkyní, která si dala 17 km okruh v rámci Opatovského šmajdu. Vyrážíme všichni tři společně klidnějším tempem do Jevíčka a potkáváme čím dál větší davy účastníků šmajdu. Jeden takový dav radši předbíháme těsně před kontrolou v Jevíčku na 94 km, abychom nemuseli čekat frontu na razítko v hospodě Na Dvorci. Byla narvaná k prasknutí a já nasávám všemožné vůně z jídel. Už abych byl v cíli a také si dal něco dobrého. Od tohoto přání nás dělí jen 6 km. Šlapky sice už bolí jak čert, ale ještě to naposled rozklusáváme směr Velké Opatovice. Třikrát hurá! 100 km za námi a do sokolovny dorážíme za 17:07 hod. od startu a to na společném 32-33 místě z 87 startujících.
Vaškovi naměřily hodinky 105 km i s bonusem zabloudění.
 Další super akce a tešíme se v březnu na Kysuckou stovku.


Žádné komentáře:

Okomentovat